V předešlém videu jsme si prošli 20 základních excelových funkcí, které by měl bezpodmínečně znát každý uživatel Excelu, a to nejen proto, že vám tyto funkce usnadní a urychlí práci v Excelu, ale i proto, že se jedná o nejčastější excelové funkce, které se zkoušejí na pracovních pohovorech. V dnešním videu na toto téma navážeme a projdeme si 5 excelových funkcí, které když budete používat, tak se odlišíte od běžných uživatelů Excelu a začátečníků. Kromě toho vám tyto funkce umožní vytvářet mnohem komplexnější a dynamičtější funkce. Navíc jsou všechny tyto funkce dostupné od verze Excelu 2010.
Excelový soubor ke stažení
5 excelových funkcí, které z vás v Excelu udělají profíka
SOUČIN.SKALÁRNÍ / SUMPRODUCT
Funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ, v angličtině funkce SUMPRODUCT, vrátí součet součinů v zadané oblasti. Hodí se tak nejen pro počítání vážených průměrů, ale kdekoliv, kde potřebujete nejdříve násobit a následně výsledky sečíst. Tato funkce v jedné buňce zvládne to, k čemu obvykle vytváříme pomocné sloupce a mezisoučty.
V následujícím příkladu máme tabulku s několika zákazníky, produkty, které si zakoupili, počtem a cenou. Zajímá nás celková tržba za všechny zákazníky dohromady. Místo vytváření pomocného sloupce tržba, kde bychom na každém řádku vynásobili počet prodaných kusů s cenou a nakonec sloupec sečetli, použijeme funkci SOUČIN.SKALÁRNÍ, která provede výpočet v jedné buňce.
Funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ má jako parametry pouze pole, a jedná se o pole, která se mezi sebou násobí a následně se sečtou.
= SOUČIN.SKALÁRNÍ/SUMPRODUCT (pole1; pole2; pole3 ….)
Do buňky B16 napíšeme funkci SOUČIN.SKALÁRNÍ, kde v parametru pole 1 označíme celý sloupec s počtem prodaných kusů (C4:C13), napíšeme středník a následuje druhé pole, což budou ceny (D4:D13). Funkci potvrdíme a vrátila se hodnota celkových tržeb.
Správnost výpočtu můžeme ověřit pomocí pomocného sloupce (E4:E13), který v buňce E14 sečteme pomocí funkce SUMA. Výsledky obou funkcí se shodují.
Ve funkci SOUČIN.SKALÁRNÍ můžete pracovat ale i s podmínkami. Teď bychom chtěli sečíst tržby pouze pro produkt A. Pokud bychom chtěli použít funkci SUMIF, tak bychom nejprve museli vytvořit pomocný sloupec s tržbami (E4:E13). Následně bychom k sečtení tržeb s podmínkou použili funkci SUMIF, kde bychom jako oblast označili sloupec s produkty (B4:B13), následuje kritérium, tedy produkt A (A18) a oblast součtu, což je sloupec s tržbami (E4:E13). Výsledek funkce SUMIF máme v buňce B18.
Nebo to vyřešíme pomocí funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ. V prvním poli funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ chceme definovat podmínku, že se produkty musí rovnat produktu A. Kdykoliv ve funkci SOUČIN.SKALÁRNÍ chceme pracovat s podmínkami, tak si musíme pamatovat, že každá podmínka musí být ve vlastních závorkách. Otevřeme tedy první závorku, kde označíme produkty ze sloupce produkty (B4:B13), ukončíme závorku a zeptáme se, zda se tyto produkty rovnají produktu A (A19).
Výsledkem této podmínky bude PRAVDA nebo NEPRAVDA, na řádcích, kde se produkt bude shodovat bude PRAVDA a na ostatních bude NEPRAVDA. Funkce SOUČIN.SKALÁRNÍ ovšem neumí pracovat s PRAVDOU a NEPRAVDOU, takže je převedeme na jedničku a nuly, což uděláme pomocí dvojitého negativu, celou tuto podmínku tedy dáme do samostatných závorek a před ní napíšeme dvojitý negativ –((B4:B13)=A19).
Dvojitý negativ převede PRAVDU a NEPRAVDU na sérii jedniček a nul. Následuje středník a druhé pole což je sloupec s cenou (E4:E13), a třetím polem bude sloupec s počtem prodaných kusů (C4:C13). Na pořadí polí ve funkci SOUNČIN.SKALÁRNÍ nezáleží. Funkci potvrdíme a vrátil se stejný výsledek jako u funkce SUMIF, ale bez použití pomocného sloupce.
Více o funkci SOUČIN.SKALÁRNÍ najdete ve videích SOUČIN.SKALÁRNÍ základy v Excelu a Kdy je lepší použít funkci SOUČIN.SKALÁRNÍ.
NEPŘÍMÝ.ODKAZ / INDIRECT
Funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ, v angličtině funkce INDIRECT, je funkce, která má velmi specifické využití. Jejím úkolem je vrátit odkaz určený obsahem textového řetězce. Funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ má v podstatě pouze dva parametry. Jeden povinný parametr, kterým je odkaz a následuje nepovinný parametr A1, což není nic jiného než logická hodnota, která určuje typ odkazu.
= NEPŘÍMÝ.ODKAZ/INDIRECT (odkaz; [A1])
V buňce A3 máme napsáno F3, vedle této buňky napíšeme funkci NEPŘÍMÝ.ODKAZ, kde se na tuto buňku odkážeme. Když funkci potvrdíme, vrátí se slovo Ahoj. Tedy obsah buňky F3. Proč? Funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ použila buňku A3 jako odkaz a nepřímo tak vrátila obsah v buňce F3.
Kdybychom v buňce A3 změnili obsah na F4, tak funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ vrátí nulu, jelikož v buňce F4 nic není.
Změníme obsah buňky A3 na Ahoj. Co myslíte, že funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ vrátí? Funkce vrátila chybu, jelikož se snaží najít adresu pro Ahoj, ale žádná taková adresa v listu Excelu není.
Zkusíme se odkázat na buňku, kde máme slovo Pozdrav, tedy buňku A4. Co myslíte, že se vrátí?
Vrátilo se opět slovo Ahoj. A je to proto, že slovo Pozdrav je ve skutečnosti odkaz. Buňku F3, kde mám slovo Ahoj jsem pojmenovala na Pozdrav. Takže funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ vzala odkaz Pozdrav a správně se odkázala na její adresu, což je buňka F3 a vrátila její obsah.
Funkci NEPŘÍMÝ.ODKAZ si ukážeme na praktickém příkladu. V excelovém sešitu máme dva listy, tržby pro rok 2021 a tržby pro rok 2022. Problémem ovšem je, že tržby nemáme v jedné tabulce, ale na dvou listech. Zde na listu NEPŘÍMÝ.ODKAZ v buňce B9 chceme sečíst celkové tržby pro vybraný rok. Navíc máme v buňce B7 rozbalovací seznam, kde chceme vybírat příslušný rok. V buňce B9 se musí zobrazit tržby pro rok, který vybereme v rozbalovacím seznamu.
Jelikož zde máme pouze dva listy, tak bychom k vyřešení mohli použít i kombinaci funkce SUMA a funkce KDYŽ. Napsali bychom funkci KDYŽ, kde bychom jako podmínku napsali, že pokud se vybraný rok (B7) bude rovnat roku 2021, tak chceme vrátit SUMU tržeb na listu 2021 a pokud ne, tak nezbývá než sečíst tržby na listu 2022.
Pokud bychom ale takových listů měli několik, tak bychom mohli skončit s několika vnořenými funkcemi KDYŽ, což už tak jednoduché není. Vyřešíme tedy příklad za pomoci funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ.
Nejprve si ovšem označíme sloupec tržeb na listu 2021 a pojmenujeme ho jako Tržby_2021. Podtržítko proto, protože v názvech tabulek se nesmí vyskytovat mezery. To samé uděláme i pro sloupec tržeb na listu 2022. Označíme sloupec a pojmenujeme ho jako Tržby_2022.
Vrátíme se na list NEPŘÍMÝ.ODKAZ a napíšeme do buňky B10 funkci NEPŘÍMÝ.ODKAZ. V ní se potřebujeme odkázat na sloupec tržeb podle zvoleného roku v rozbalovacím seznamu (B7). Sloupce na listu Tržby 2021 a Tržby 2022 máme nazvané jako Tržba, podtržítko a rok. Takže do funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ napíšeme slovo Tržba v uvozovkách, následuje ampersand, podtržítko v uvozovkách, zase ampersand a odkaz na rok, což je vybraný rok v rozbalovacím seznamu.
Pokud teď funkci NEPŘÍMÝ.ODKAZ potvrdíme, tak se vrátí celý sloupec tržeb dle vybraného roku. Pokud používáte starší verze Excelu, tak je možné, že se vám na tomto místě vrátí chyba, jelikož se Excel snaží celý sloupec vrátit do jedné buňky. Nebo se vám vrátí pouze první hodnota ze sloupce. Pokud je to tak, tak správnost výpočtu ověřte tím, že vzorec označíte v příkazovém řádku a zmáčknete klávesu F9, což vám ukáže výsledek funkce. Pokud po zmáčknutí klávesy F9 vidíte v příkazovém řádku všechna čísla ze sloupce, tak je funkce v pořádku.
Nezapomeňte se vrátit do původního zobrazení zmáčknutím kombinace CTRL+Z. Ověříme, že funkce reaguje na výběr roku. A zdá se že reaguje. Funkce NEPŘÍMÝ.ODKAZ tak vrací podle rozbalovacího seznamu a nepřímého odkazu správný sloupec z různých listů. Na tento sloupec, který je výsledkem funkce, teď můžeme použít funkci SUMA. Před NEPŘÍMÝ.ODKAZ tak napíšeme funkci SUMA. Potvrdíme a funkce vrací stejný výsledek jako předešlá verze s kombinací KDYŽ a SUMA.
POSUN / OFFSET
Funkce POSUN, v anglické verzi Excelu funkce OFFSET, je další pokročilou funkcí, která je skvělá na vytváření dynamických výpočtů. Funkce POSUN vám dovolí se posouvat v rámci excelového listu nebo tabulky, dle parametrů, které ji zadáte. Funkce POSUN má tři povinné a dva nepovinné parametry.
=POSUN/OFFSET (odkaz; řádky; sloupce; [výška]; [šířka])
Máme velmi malou tabulku o dvou sloupcích. Vedle tabulky do buňky D4 napíšeme funkci POSUN, kde je jako první parametr odkaz, což je styčný bod, ze kterého se funkce POSUN začne posouvat. Označíme třeba buňku A3, což je první buňka v tabulce a tuto buňku zafixujeme klávesou F4 jak pro řádky, tak sloupce. Následuje parametr řádky, tedy o kolik řádků nahoru nebo dolů se chceme posouvat, pokud vyplníme jedničku, tak se funkce POSUN posune ze styčného bodu A3 do buňky A4, tedy o jeden řádek níže. Pokud bychom vyplnili -1, tak by se funkce posunula do buňky A2, tedy o jeden řádek nahoru. Následuje parametr sloupce, tedy o kolik sloupců se chceme posunout doleva nebo doprava. Pokud vyplníme 1, tak se posuneme o jeden sloupec doprava. Funkci potvrdíme a vrátila se hodnota 100. Funkce POSUN se tedy posunula ze záhlaví nejdříve do buňky A4 a následně do buňky B4.
Pokud ve funkci POSUN změníme parametr řádek na 3 a sloupec na 0, víte jaká hodnota se vrátí? Vrátí se Produkt 3. Jelikož se funkce POSUN posunula z buňky A3 o 3 řádky níže a sloupec byl nula, což znamená, že funkce zůstala ve stejném sloupci, tedy v buňce A6.
Praktické využití funkce POSUN si ukážeme na následujícím příkladu. V tabulce máme několik hodnot a rádi bychom sečetli vždy prvních x hodnot ve sloupci. To, kolik hodnot chceme sčítat určuje buňka D13. Toto je skvělý příklad pro funkci POSUN, jelikož se v rámci sloupce potřebujeme posouvat o počet buněk, které určuje tato buňka.
Do buňky D15 tedy napíšeme funkci POSUN, kde je jako první parametr odkaz. To je styčný bod, ze kterého se funkce POSUN začne posouvat, takže dává logiku označit záhlaví tabulky (A13). Nezapomene buňku plně zafixovat klávesou F4, aby se buňka nikam neposouvala. Následuje počet řádků. Hodnoty začínají vždy o jeden řádek níže než je záhlaví, takže vyplníme jedničku a sloupec je nula, jelikož zde máme jen jeden sloupec hodnot. Následuje nepovinný parametr výška, který právě určuje to, kolik buněk se má do funkce POSUN zahrnout. V tomto parametru tedy označíme číslo tři z buňky D13, což znamená, že se funkce POSUN ze záhlaví posune o jednu buňku dolů, a následně vytvoří dynamické rozpětí o dalších třech buňkách směrem dolů. Parametr šířka by udělal to samé jen horizontálně.
Ukončíme závorku u funkce POSUN a zkusíme se na vzorec podívat pomocí klávesy F9. Ti z vás, kteří používají starší verze Excelu, kdyby teď funkci jednoduše potvrdili ENTEREM, tak by se jim vrátila chybová hláška HODNOTA, a je to opět proto, že se Excel snaží vrátit všechny hodnoty do jedné buňky. Po zmáčknutí klávesy F9 ale uvidíte správný výsledek. Označíme funkci v příkazovém řádku a zmáčkneme F9. Funkce vrací první tři hodnoty ve sloupci. Vrátíme se zpátky pomocí kláves CTRL+Z. Teď stačí zabalit funkci POSUN do jednouché funkce SUMA. Funkci potvrdíme a zkontrolujeme výsledek.
Pokud změníme číslo v buňce D13 ze 3 na 5, tak funkce POSUN doručí funkci SUMA prvních pět hodnot v tabulce (A14:A18) a funkce SUMA je sečte.
Funkci POSUN můžete využít i k tvorbě dynamické SUMY. V dalším příkladu máme sloupec hodnot a dole pod hodnotami máme funkci SUMU. Problémem je, že pokud teď na konec tabulky přidáme řádky a hodnoty, tak je funkce SUMA nezahrne do výpočtu, takže nesmíme zapomenout protáhnout vzorec SUMA. Pokud na toto nechcete myslet, můžete si vytvořit dynamickou SUMU.
Začneme tak, že v buňce celkového součtu (A40) napíšeme funkci SUMA, kde označíme rozpětí sloupce. Akorát, že druhou buňku smažeme, takže ve funkci SUMA necháme pouze první buňku a dvojtečku =SUMA(A27:). Místo druhé buňky následuje funkce POSUN, kde jako styčný bod označíme buňku, ve které je celkový součet (A40), plně zafixovanou klávesou F4. Následuje řádek, poslední buňka součtu se bude nacházet vždy o jeden řádek výše než je celkový součet, takže napíšeme mínus jedna. Parametr sloupce je nula, jelikož zůstáváme ve stejném sloupci. Ukončíme závorky a potvrdíme. Teď když do tabulky přidáme nové řádky a hodnoty, tak je funkce SUMA vždy automaticky zahrne do celkového součtu.
AGGREGATE
Funkce AGGREGATE je na první pohled velmi podobná funkci SUBTOTAL. Stejně jako funkce SUBTOTAL v sobě funkce AGGREGATE obsahuje více funkcí. A stejně jako funkce SUBTOTAL vrátí i funkce AGGREGATE jednu hodnotu. Na rozdíl od funkce SUBTOTAL, která má v sobě na výběr 11 funkcí, má v sobě funkce AGGREGATE celkem 19 funkcí. Její výhoda ovšem nespočívá v počtu funkcí, ale v možnostech, které nabízí, díky ostatním parametrům.
Funkce AGGREGATE má celkem čtyři parametry, přičemž poslední parametr je nepovinný.
=AGGREGATE (funkce; možnosti; matice; [k])
Prvním parametrem je funkce, zde máte na výběr z 19 funkcí, které v rámci funkce AGGREGATE můžete použít.
| Číslo funkce | Funkce |
|---|---|
|
1 |
PRŮMĚR |
|
2 |
POČET |
|
3 |
POČET2 |
|
4 |
MAX |
|
5 |
MIN |
|
6 |
SOUČIN |
|
7 |
SMODCH.VÝBĚR.S |
|
8 |
SMODCH.P |
|
9 |
SUMA |
|
10 |
VAR.S |
|
11 |
VAR.P |
|
12 |
MEDIAN |
|
13 |
MODE.SNGL |
|
14 |
LARGE |
|
15 |
SMALL |
|
16 |
PERCENTIL.INC |
|
17 |
QUARTIL.INC |
|
18 |
PERCENTIL.EXC |
|
19 |
QUARTIL.EXC |
Následuje parametr možnosti, a právě zde spočívá síla funkce AGGREGATE. Na rozdíl od funkce SUBTOTAL zde máme na výběr, co chceme ve výpočtech ignorovat. Funkce SUBTOTAL umí pouze ignorovat vyfiltrované nebo skryté položky. Ve funkci AGGREGATE ale můžeme ignorovat jiné součty SUBTOTAL, můžeme ignorovat chybové hlášky, skryté řádky, a nebo kombinace těchto možností.
| Číslo možnosti | Možnosti |
|---|---|
|
|
Ignorovat vnořené funkce SUBTOTAL a AGGREGATE |
|
1 |
Ignorovat skryté řádky a vnořené funkce SUBTOTAL a AGGREGATE |
|
2 |
Ignorovat chybové hodnoty a vnořené funkce SUBTOTAL a AGGREGATE |
|
3 |
Ignorovat skryté řádky, chybové hodnoty a vnořené funkce SUBTOTAL a AGGREGATE |
|
4 |
Neignorovat nic |
|
5 |
Ignorovat skryté řádky |
|
6 |
Ignorovat chybové hodnoty |
|
7 |
Ignorovat skryté řádky a chybové hodnoty |
Dalším parametrem funkce je matice. Parametr matice je oblast buněk, pro kterou chcete získat souhrnnou hodnotu. Nepovinný parametr k se vyplňuje pouze u některých funkcí, jako jsou funkce SMALL, LARGE nebo percentily a kvartily. Tento parametr k určuje, kolikátá položka se má vrátit.
V prvním příkladu máme zdrojovou tabulku hodnot, ve které se nám ovšem vyskytují i mezisoučty. Vedle tabulky máme uvedené výpočty, které chceme z hodnot ze zdrojové tabulky spočítat. K výpočtu použijeme funkci AGGREGATE. K součtu hodnot napíšeme AGGREGATE a jako funkci vybereme SUMU, což je číslo 9, napíšeme středník a přepneme se do možností. Víme, že máme v tabulce mezisoučty, které do celkového součtu samozřejmě zahrnout nechceme, takže vybereme možnost nula, ignorovat vnořené mezi výpočty SUBTOTAL. Následuje oblast buněk, pro které chceme funkci spočítat. Označíme tedy celý sloupec s tržbami včetně mezisoučtů. Potvrdíme a funkce AGGREGATE vrátila správný výsledek, což můžeme ověřit tím, že sečteme kontrolně mezisoučty.
Dále bychom chtěli spočítat průměr. Použijeme zase funkci AGGREGATE, kde tentokrát vybereme funkci PRŮMĚR, opět jako možnost vybereme ignorovat mezisoučty a jako oblast buněk označíme sloupec s tržbami. Funkci potvrdíme. Takto jednoduše můžeme spočítat i ostatní veličiny, jakými je například minimální a maximální hodnota a nebo třeba medián, který ve funkci SUBTOTAL není.
Funkce 14-19 zvládnou pracovat i s maticemi, které jsou třeba výsledkem jiné funkce. Řekněme, že v dalším příkladě chceme vrátit tři nejvyšší a tři nejnižší tržby ze zdrojové tabulky. I k tomu můžeme využít funkci AGGREGATE. Napíšeme funkci AGGREGATE a jako funkci nejprve vybereme funkci LARGE, která vrací nejvyšší hodnoty, následuje parametr možnosti, kde budeme opět ignorovat mezisoučty. Maticí je v tomto případě opět sloupec s hodnotami tržeb. U funkcí 14-19 musíme rovněž vyplnit i nepovinný parametr k, což je v podstatě vyjádření toho, kolikátou hodnotu chceme vrátit. My v tomto případě chceme vrátit 3 nejvyšší hodnoty, takže označíme jedničku, jako první hodnotu. Jelikož máme ale v plánu tentokrát funkci posouvat doprava, tak musíme buňky správně zafixovat. Matici musíme zafixovat plně a parametr k pouze pro řádky. Funkci ukončíme a potvrdíme a přetáhneme doprava. Funkce AGGREGATE s funkcí LARGE vrátila tři nejvyšší tržby z tabulky. To samé můžeme udělat i pro tři nejnižší hodnoty. Akorát místo funkce LARGE použijeme funkci SMALL, což je funkce 15.
Síla AGGREGATE spočívá i v možnosti ignorovat chybové hlášky. V dalším příkladě máme několik hodnot, mezi kterými máme ale i chybové hlášky, jelikož jsou výsledkem dělení nulou. Pokud bychom tento sloupce chtěli sečíst a použili bychom funkci SUMA, tak dostaneme chybu, jelikož funkce SUMA neumí sčítat s chybovými hláškami. Použijeme tedy funkci AGGREGATE, kde jako funkci vybereme SUMA, jako možnosti tentokrát vybereme ignorovat chybové hlášky a jako oblast buněk označíme celý sloupec. Potvrdíme a máme výsledek.
Funkci AGGREGATE můžete využít pro vyhledání, když máte v seznamu duplicitní hodnoty, o tom máme další video na Akademii Excelu Jak vyhledávat v excelu s duplicitními hodnotami.
ČETNOSTI / FREQUENCY
Funkce ČETNOSTI, anglicky funkce FREQUENCY, počítá počet výskytů hodnot v zadané oblasti, tedy počet četností. Je proto skvělá všude tam, kde potřebujete spočítat, kolikrát se vám nějaká hodnota vyskytuje v zadané oblasti nebo pro zařazení hodnot dle limitů. Jedná se o maticovou funkci, takže starší Excely budou muset nejprve zvýraznit buňky pro funkci a následně funkci potvrdit stisknutím kláves CTRL+SHIFT+ENTER. Novější Excely nemusí nejprve zvýrazňovat buňky a pro potvrzení funkce stačí zmáčknout klávesu ENTER.
= ČETNOSTI/FREQUENCY (hodnoty; data)
V první příkladu máme v seznamu několik hodnot a vedle tabulky chceme zjistit, kolikrát se hodnota v seznamu vyskytuje. Funkce ČETNOSTI má pouze dva parametry. Prvním parametrem jsou data, což jsou zdrojová data. Druhým parametrem jsou hodnoty, což jsou hodnoty, dle kterých chceme četnosti rozdělit. V tomto příkladě tedy označíme jako data zdrojové hodnoty ve sloupci a jako hodnoty tyto hodnoty, dle kterých chceme četnosti rozdělit. Funkci potvrdíme a vrátila se série čísel. Hodnota 10 se v datech vyskytuje pouze jednou. Hodnota 50 se v seznamu vyskytuje celkem čtyřikrát. Jelikož máme malou sadu dat, tak si správnost výpočtu jednoduše ověříme. Všimněte si, že funkce ČETNOSTI vrátila na konci ještě jedno číslo navíc. A je to proto, kdybyste zapomněli na nějaké číslo v rozdělení. Momentálně funkce ČETNOSTI vrátila nulu, jelikož máme všechny hodnoty rozřazené dle hodnot ve funkci. Kdybychom ale ve zdrojové tabulce změnili jednu hodnotu 150 na 300. Tak se z nuly stane jednička. Funkce ČETNOSTI nám tím říká, že existuje ve zdroji jedno číslo, které funkce ČETNOSTI nepřiřadila ani k jedné z těchto hodnot.
V dalším příkladě máme praktičtější příklad. Ve zdroji máme mzdy a nás by zajímalo rozložení mezd, jak to máme uvedené vedle tabulky. I na tento příklad využijeme funkci ČETNOSTI. Napíšeme ČETNOSTI, kde jako data označíme zdrojové mzdy a jako hodnoty označíme toto rozložení mezd. Potvrdíme a funkce ČETNOSTI rozřadila zastoupení mezd ve zdroji. Ve zdroji tedy máme celkem jednu mzdu, která je menší nebo rovna 10 000 Kč. Rovněž máme po dvou mzdách v ostatních kategoriích a nakonec máme ve zdroji pouze jednu mzdu, která je vyšší než 55 000 Kč.
U funkce ČETNOSTI si musíte pamatovat, že funkce ČETNOSTI ignoruje textové hodnoty a prázdné buňky. A stejně, že funkce ČETNOSTI vždy zahrne do výpočtu horní limit.
Pokud vás zarazilo, jak je možné, že funkce ČETNOSTI reagovala na hodnoty v tabulce, kde máme spolu s hodnotami i text, tak se podívejte na naše video o vlastním formátu v Excelu. Ve skutečnosti se nejedná o kombinaci textu a čísel, ale jen o použitý vlastní formát.
